Prohledat tento blog

Počet zobrazení stránky

23. 12. 2017

...však nemusíme být všechny dokonalé...

Máme tu nejvýznamnější svátky v roce, a ani já vás nechci nechat bez poděkování za přízeň a bez přání toho nejlepšího.
Místo obligátních fotek stromečku a svíček, případně sněhové nadílky, pokud nějaká bude, jsem se rozhodla napsat vám zase něco o sobě. Takový odlehčený článek o tom, v čem jsem úplně nemožná. Nebo to řekněme takovou hezčí formou, v čem jsem svá :)
Třeba vám právě takové lehčí sdělení přijde v tomto vánočním čase vhod, i když je v podstatě nekosmetické. 

Neumím to s bydlením. To zní divně, že? Chci říct, že neumím, nesnáším a ignoruju trendy v bydlení, zvelebování příbytku, čančání, ladění barev a stylů a všechno kolem toho. Vzpomínám si, jak mě na vysoké strašně překvapilo, když si moje kamarádka předplatila drahý časopis o bydlení. Nedokázala jsem pochopit, co je v něm zajímavého, že stojí za ty peníze. Skoro mě ani nezajímá, jak bydlí jiní lidé. Nejsem člověk, který příbytky ostatních lustruje, hodnotí a posuzuje. Všimnu si maximálně toho, zda to mému oku ladí, ocením nějaké praktické řešení, ale to je vše. Na návštěvy chodím kvůli lidem, se kterými chci trávit čas, všimnu si kytek, dětí a zvířat (v libovolném pořadí), tím končím. 
Moje dokonalé bydlení by vypadalo tak, že by bez ohledu na velikost (ta je mi taky skoro jedno) obsahovalo méně nábytku a čehokoliv ostatního a vše by bylo možné čistě uzavřít za jednoduchá dvířka skříněk. Důležité je jen praktické využití a pak jen, aby mě to několik let nerušilo. Pokud můžu vše jen bleskově vytřít a otřít po povrchu, jsem naprosto šťastná. A skoro je mi i jedno, jaké barvy by to mělo. Ani to neumím sladit, vymyslet, naplánovat. Nemám pro to vlohy. Chci jen čisté a snadno ukliditelné bydlení, všechno ostatní mě intenzivně otravuje a stresuje. 
Poslední měsíce právě tento druh stresu kontinuálně prožívám, neboť se nezadržitelně přibližuje doba, kdy budeme muset vybírat, plánovat a realizovat postupnou rekonstrukci části domu. Pro mě je to naprosté peklo! A vím, že mi nepomůže ani architektka, protože ta holka nešťastná mi hned na startu položila otázku "a co se ti vlastně líbí za styly?". Nik mi nedávno poradila, abych hledala inspiraci na Pinterestu a podobných platformách. Ona je právě ten interiérový ladič a plánovač, takže nechápe, že si raději půjdu nechat vytrhnout zub. Máte to někdo taky tak?

Ač jsem velkým milovníkem knih, nesnáším kuchařky. Vážně! Nechápu, že někdo kupuje kuchařky a že je potom radostně používá. Já vařím ráda, často, většinou dobře, byť poněkud konzervativně, a především intuitivně. Moc neumím plánovat a v 98 % případů vařím bez větších plánů. Jediné, co jsem tak nějak schopna plánovat, je namočení cizrny a její uvaření druhý den. Všechno ostatní se děje "tady a teď".
Mojí jedinou opravdu skvělou kuchařskou knihou jsou stařičké kuchařské normy, které mi dala maminka snad ještě na vysoké. Do nich se dokonce ještě i dnes chodím občas mrknout, pokud si nejsem jistá u jídel, která jsem nedvařila nikdy nebo dlouho (třeba taková koprovka, tu mi nikdo nikdy nejedl...). Dělám to tak, že se podívám, jak se má dané jídlo vařit, pokývu hlavou, knihu zavřu a jdu si poradit do kuchyně s případnými obměnami, které přináší život a aktuální stav našich zásob. Tu knihu pak dostane dcera, protože nic víc nebude v tomto ohledu potřebovat, nebude-li chtít. 
No, a pak už mám jen vlastní rukou psaný sešitek s rodinnými recepty na vánoční cukroví, rybí polévku a bramborový salát, pár bábovek a buchet "po babičkách" a od přítelkyň z práce. Pokud potřebuju něco nového, kamarádím se s googlem. Omlouvám se vám, kteří jste mi kdy s nejlepším záměrem darovali kuchařskou knihu, pravděpodobně jsem ji jen vložila do knihovny a neotevřu ji.

Nestarám se o vlasy. A zde vím, že bych se měla polepšit. Vím to o sobě léta a pořád si říkám, že to změním. Možná jsem to i psala tady na blogu. Jenže jsem se nepolepšila a je mi asi blbé teď tvrdit, že tentokrát to už konečně nastane. 
Šampon. Kondicionér tak jednou za měsíc, maska jen u kadeřnice, styling zcela náhodně, jen pokud mě čeká důležitější jednání nebo akce. Foukám pouze v zimních dnech, kdy myji těsně před plánovanýcm odchodem z domova. A i úprava sestává maximálně z osmi volných vln žehličkou nebo použití kulatého kartáče. Všechny moje kamarádky své vlasy pečlivě upravují po každém mytí, používají různé vychytávky, masky, tužidla a vše možné. A vypadají líp. A já si pokaždé říkám, že to taky tak začnu dělat a budu vypadat líp. 
Asi je to z velké části lenost, co u mě vítězí. A taky jistě typ mých vlasů, který mi nikdy mnoho kreativních úspěchů nedovolil. To druhé už je výmluva; i když mám vlasy jemné a jak hřebíky, objem nikde..., tak po odchodu od kadeřnice vypadají dobře i tři dny. Takže to evidentně jde. Jen to nějak nejde mně.

Když cestuju, většinou si neberu to pěkné a nové. Vím, že si slečny a ženy obvykle nakupují na dovolené speciální šaty, krásné šaty a plánují si outfity. Tohle dělám pouze pouze při balení se na důležité pracovní cesty, kdy cítím potřebu si dobrým oblečením podložit pracovní výkon. Když ale jedeme skutečně "jen" na dovolenou, jedu skoro za vandráka. Beru si výhradně pohodlné a prověřené kusy, klidně až léty prověřené. A co je úplně nejhorší, beru si s sebou to, co po nošení v hotelu vyhodím. Při balení ve skříni pasu po opraných nebo méně oblíbených tričkách, ponožkách a kalhotkách a cítím velké zadostiučinění, když pak mohu přijet domů s minimem špinavého prádla (a o to radostněji se mi pak nakupuje a zaplňuje prázdno v kufru, že...). Nechci si ani představovat, co si o mně musí myslet zaměstnanci hotelů, kteří odnáší naše odpadkové koše. Dokonce se mi už stalo, že jsem své vyhozené oblečení našla po zásahu pokojských úhledně poskládané vedle vysypaného koše.
Až v cizině potkáte česky hovořící ženu oblečenou zcela mimo jakékoliv trendy (velmipravděpodobně bude mít nějaké obyčejné pruhované triko a tmavé džíny) s nějakou slušnou kabelkou, teoreticky bych to mohla být já. Pokud bude někde sedět u jídla, spíše u většího množství jídla, pak ji oslovte, to budu skoro jistě já. 

Myslím si, že by to mohlo stačit. Je možné, že bych našla i plno dalších věcí,ve kterých tak úplně nezapadám. Ale určitě se před vámi nehodlám zcela znemožnit :) Udělejte mi radost a napište mi, že jsem vlastně úplně normální.

Mějte krásné Vánoce, pokuste si užít volný čas s těmi, kteří jsou pro vás důležití. Přeju vám taky pěkné dárky, pokud si přejete něco speciálního. Ať vám chutná všechno, na co se každoročně těšíte. A přeju vám i dostatek milých procházek nebo sportování, pokud si je plánujete. 


14 komentářů:

  1. S bydlením to mám podobné, já to v tom prostě nevidím, i kdybych prošla milion fotek, nemám pro to cit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ani nic neprocházím... Fakt jsem tragéd.

      Vymazat
  2. Tak bydleni to same. Ale mam manžela co se v tom vyzívá a užívá si to (plánování stavebních uprav, rozložení nábytku, koupe nábytku, vyber a umístění dekorace). Takže minimalismus je jen mým snem��. A taky v cestovani to mame stejne.nedavno jsem o tom uvazovala, a premytala, ze me u baleni nikdy nenapadne vzit to nejlepší ze skříně nebo to vzit jako důvod k nákupu.mozna je to prezitek studentskych let, ze zavazadlo ma byt co nejmenší s co nejuniverzalnejsim obsahem.
    Preju krasne svátky a těším se na další clanky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě je fajn, když jeden z páru to bydlení umí pořešit. Já bych byla ráda, kdyby to za mě někdo udělal. Jenže můj muž si nevšimne ničeho, snad jen kdyby nám ulítla střecha, tak se koukne nahoru.

      Vymazat
  3. Krásný článek. Tak nějak mě uklidnil :) Pavla

    OdpovědětVymazat
  4. Hani, děkuji za prima článek. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo na dovolenou vozí věci, které tam nakonec i vyhodí. To s tím košem v hotelu se mi už také stalo. Kdysi dávno jsem se bavila s personálem hotelu v přímořském letovisku a všichni se shodli na tom, že bezpečně poznají Češky, a to podle toho, že mají oblečení nově nakoupené a lepší, než by se na povalování u moře a tůry po okolí dalo čekat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím tomu. Ale zase neodsuzuju nikoho, je určitě dobře, pokud se lidi o sebe starají a záleží jim na vzhledu.

      Vymazat
  5. haha super. som rada ze s tym dovolenkovym oblecenim nie som sama. tuto dovolenku som nechala sandale, lebo sa mi rozlepili a tiez nejake tricko :D nechapem ako si niektore zeny balia napr. aj vysoke opatky! (nemyslim pracovnu cestu ale fakt dovolenku) a kucharske knihy to je samostatna kapitola. tieto vianoce som zas dostala jednu, hned som ju podsunula variacemu manzelovi :D Moni

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to taky nechápu. I když si někdy s sebou vezmu něco slušnějšího, potom to leží v kufru.

      Vymazat
  6. S tím bydlením to máme stejně, pro mě je i výlet do obchoďáku s nábytkem peklo. To co ostatní prochází a prohlíží hodiny u mě trvá minuty :) ale já vlastně nesnáším dlouhé nakupování čehokoli, zvlášť když jsou všude davy třeba před Vánocemi.
    A vlasy to je kapitola sama pro sebe. Letos jsem skončila malém plešatá, tak jsem několik měsíců na hlavu lila všemožné vodičky, strach mě donutil něco dělat. Jinak stylingové přípravky si kupuji v cestovním baleni a úplně mi to stačí.

    OdpovědětVymazat
  7. Huraaa jsem normalni!!!nebo minimalne stejna jako ty.Tedy az na to bydleni..v tom se trochu vyzivam a po kvetnovem stehovani stale nemam dost:) a uplne vse hotovo a sladeno.Ale s vlasy uz leta nedivocim..dlouhe rovne cerne staci:) na cestovani vyrazim s osvedcenymi vecmi v mini obsahu a miluju tu SVOJI kucharku splacanou ze vsemoznych receptu...tak nejak ai takhle ziju. A je mi tak dobre.Tak krasny rok 2018 preji!

    OdpovědětVymazat

Každý váš komentář mě těší. Diskutujme :)