Prohledat tento blog

Počet zobrazení stránky

23. 8. 2013

PÉČE O ZDRAVÍ A KRÁSU TĚLA - snaha o rovnováhu

Psaly jste mi, abych se s vámi podělila o to, jak pečuji o svoji tělesnou stránku, jak hubnu po porodu a co všechno zahrnuje moje péče o tělo. Ačkoliv sama sebe v žádném případě nepovažuji za odborníka, ráda vašim přáním vyhovím. Koneckonců jsme blog zaměřený na krásu jako takovou a krásné, zdravé a přiměřeně štíhlé tělo je pochopitelně snem každé z nás. 
Jen dopředu upozorňuji na to, že nic nového vám neřeknu :) Určitě znáte blogy mnohem povolanějších děvčat, která jsou úžasná, a vědí toho nesrovnatelně více než já:
Zmíním hlavně skvělou Nikki a Monču, které moc ráda čtu, ráda nakouknu i k Beautygloss, u níž žasnu hlavně nad mírou odhodlání a striktním dodržováním pravidel (a má super tělo!) - všechny je jistě dobře znáte :). Nehodlám si dneska hrát na jejich kolegyni, protože já jsem v tomto oboru pouhým uživatelem. I z toho důvodu nechci psát žádné přesné návody ani jídelníčky, spíš to pojmu jako popis své cesty, zamyšlení a shrnutí mých postupů a posunů.
Snad vás i tak zaujmu, však mi v komentářích řeknete.

Miluju jídlo! Vím, že to říká kdekdo, ale ujišťuji vás, že já to jídlo miluju víc! Vždycky, kam až mi paměť sahá, jsem si mohla dovolit jíst hodně. Jsem z rodiny, kde se jídlo bere vážně, jí se dobře, hodně, často. Není problém udělat k běžnému obědu tři druhy přílohy a dva druhy masa. Proč ne, vždyť se to sní a máme to rádi... Jíst se musí! V hlavě mám nastaveno, že mléko, kakao, sladkosti, zobání a jiné nejsou plnohodnotné jídlo, to je jen cosi navíc, to se vlastně nepočítá :) 
Tohle všechno bylo zcela v pořádku, když jsem měla mladý metabolismus a denně jsem odjezdila dva koně, z bodu A do bodu B jsem se přemísťovala na kole a zastavila jsem se od rána až v deset hodin večer. Při nástupu na vysokou školu se mi pochopitelně poněkud změnily energetické bilance, ale i tak se mi stále dařilo vypadat stejně. Nevím, kolik jsem vážila, ale odhaduji to podle fotek i velikostí oblečení na 47 - 50 kilo. 
Znáte to, člověk má vzhled a postavu zadarmo, život je krásný, den je krátký, všechno je nové. Nikdy jsem se nehlídala a nevážila, pohybu jsem měla vždycky relativně dost - aspoň jsem si to myslela. Přece jen se mi pomalinku, plíživě a nenápadně postupně začal měnit metabolismus. Nepravidelné jídlo, málo bílkovin, všechno, co patří ke klasické stravě průměrného vysokoškoláka. Léta jsem nic neřešila, když jsme s kamarádkami řešily postavy, všechny do jedné jsme říkaly, že musíme zhubnout 5 kilo - ať už jsme vypadaly jakkoliv. Krásné časy to byly :) Dneska všechny vypadáme jinak a stále chceme zhubnout těch 5 kilo :D

I po deseti letech jsem vypadala slušně, váhu jsem si udržovala mezi 51 a 54 kily, nikdy jsem ji nehlídala. Oblékla jsem stále stejné oblečení, nebyl problém. A pak jsem otěhotněla. Na začátku jsem si byla jistá, že nebudu jíst za dva, věděla jsem, že je to mýtus. Jenže... nechutnalo a nevonělo mi maso, nevonělo a nelákalo mě nic, přicházely různé bolístky a nepohodlí... Výsledek? Jedla jsem jen hranolky, polomáčené sušenky, bonbóny, čokoládu, pila mléko. Přibrala jsem si 22 kilo a bylo mi to jedno. I když se dívám na fotky, těch 20 kilo není vidět, vidět je jen pořádný medicinbál. Takže jsem stále byla v klidu. Po porodu jsem se nehlídala a postavu moc neřešila, přesto jsem sama od sebe zase vypadala tak nějak stejně a v pohodě. Oblečení jsem nosila stejné a vůbec nevím, kolik jsem vážila. I otěhotněla jsem podruhé. A ano, nabrala jsem dalších 20 kilo. Nevím přesně, kolik jsem přibrala, ale k porodu jsem šla s krásnými 74 kily. Ano, skutečně 74!

asi měsíc před porodem


Pořád jsem to neviděla nijak strašně. Strašné bylo to potom. Nešlo to samo dolů. Po císařském řezu jsem byla pořádně schlíplá a i tělo vypadalo otřesně. Neměla jsem pas, neměla jsem žádné tvary - byla jsem postavou podobná hrnci. Nad jizvou jsem měla pytel a stále se mi kolem tvořily otoky. Celé tělo bylo měkké a nevzhledné, celulitidu jsem měla i na žebrech pod prsy. A nezlepšovalo se to! Až budete někde číst rozhovor s modelkami a jinými celebritkami, kterak jim to hubne samo a nemusí pro to nic dělat, smějte se. Samo nejde nic.
Tak jsem se přestala litovat, přestala jsem čekat, že to samo opadá, přestala jsem se nakrucovat v zrcadle a začala jsem se tvrdě hlídat a makat.

Co se jídla týče, mám velké štěstí, že mi chutnají zdravé věci. Nechápu, že jsem v těhotenství tak prasila, protože sladkosti a typické mlsání nejím a nedostanu na ně chuť. Pouze když mám velkou energetickou krizi, napadne mě sníst sladkost, ale to se mi stává tak jednou za dva měsíce. V podstatě to mám tak, že když jím rozumně a neplácám blbosti, chutě mě nijak nepronásledují.
Můj jídelníček se od druhého porodu skutečně skládá hlavně z libových mas, z kvalitních ryb, snažím se jíst kvanta zeleniny. Nijak zvlášť nepotřebuju ani pečivo, rozhodně ho nejím denně a neujíždím na něm. Kromě těhotenství jsem ale takhle jedla vždycky. A i to možná zapříčinilo to, že ač jsem jedla poměrně zdravě, nehublo mi to.

Takže co dál? No jistě. Ihned, jak mi bolestivá jizva dovolila, jsem začala cvičit. Zpočátku jsem byla odrovnaná i po desetiminutovce na stepperu, ale kondice šla rychle nahoru. Naštěstí jsem měla doma všechno, co jsem potřebovala. Nemusela jsem díky tomu řešit fitka ani tělocvičny - přece jen se dvěma malými dětmi je horší naplánovat si trénink. Nikdy jsem dřív nevěřila řečem "nemám na cvičení čas", ale moje dvě děti a zvířetník mi ukázali, že se to vážně může stát. 
Doma jsem měla kvalitní vibrační plošinu a neskutečně mi pomohla. V počátku jsem měla bolesti kolem jizvy, měla jsem ještě podivně přeházené vnitřnosti a posunutou bránici po porodu velkého dítěte, a nemohla jsem skoro dýchat. Kardio cvičení proto skoro nešlo a nadýchávala jsem si poměrně pomalu. Díky pravidelné čvrthodince na vibrační plošině se mi začaly velmi rychle nafukovat stehenní svaly, zpevňovat záda a zlepšovalo se mi držení těla. Naprosto jsem nezvládala cviky na břicho, kvalitní plošiny vám skutečně dají do těla. Kvůli jizvě jsem přes den nosila speciální pás na stažení rozestupu břišního svalstva. Ten mi spolu s poctivým cvičením správného dechu velice pomohl a den ode dne se mi vylepšovalo břicho. 



Jakmile se mi začala vracet fyzička, začala jsem chodit dvakrát týdně na aerobik a lehké posilování. K tomu jsem si doma cvičila každý den alespoň půlhodinku nějakého HIIT a jako doplněk jsem zařazovala orbitrek a stepper. Musím říct, že HIIT je přesně to, co mi sedí. Na to si najde čas i mamka na mateřské, každé dítě aspoň chvilku spí. Postupně jsem si začala půjčovat manželovo cvičební vybavení. Z původních jednokilových činek, které jsem na startu skoro neutáhla, jsem se dopracovala ke tříkilovkám. Ty jsou pro mne dneska akorát a báječně mi udržují tak akorát vytvarovaná ramena, biceps a triceps. 

V té době už mi byla vibrační plošina málo, svaly už mi na ni nereagovaly a s vylepšenou fyzičkou mi už zkrátka nestačila. Plošinu jsem tedy vyměnila za běžecký trenažér. Nevyužívám ho ale klasicky, běžím pouze prvních 5 až 8 minut, poté přejdu do rychlé chůze. Pak si pohlídám tepovou frekvenci a ve svém hubnoucím optimu vydržím 20 až 50 minut. Obvykle před nástupem na trenažér posiluji 15 minut s činkami a kettlebelly


U kettlebellů se zastavím. Cvičení s nimi totiž miluju. Když se naučíte základní cviky, je to báječná zábava. Při správném postoji u cviků zabírá celé tělo. Zpočátku mě hrozně překvapovalo, že po cvičení, kdy kettlebellem švihám od země do úrovně očí, mě druhý den neskutečně bolí hýžďové svalstvo a zadní stehno :) Opravdu doporučuji!


Dnes mám 55 kilo a jsem velice spokojená. Abyste rozumněly, stále to není dokonalé a modelingem bych se žvit nemohla, stále chci ještě malinko hubnout, ale spokojená jsem moc. Mám totiž báječné a poslušné tělo. Hubne sice velmi pomalu a vyžaduje ode mne velkou disciplínu, ale když jsem důsledná, nikdy mě nezradí. Je zdravé, báječně nabírá svalovou hmotu a posílá mi jako odměnu endorfiny. Skvěle mu to tráví a nevyžaduje žádné nesmysly.

ano, sladění barev je poněkud k zamyšlení

Dnes se opět vejdu do riflí, které jsem nosila před dětmi. Loni touto dobou jsem se modlila, aby skončila horka. Chtěla jsem se opět zahalit do větších kusů oblečení, aby nebylo vidět, jak strašně jsem vypadala. Dnes naprosto s klidem celé dny prochodím v plavkách, s přáteli trávíme plno času venku, neřeším nic. 
takhle můj manžel dokumentuje naše výlety...

Víte, měla jsem hodně chvilek, kdy jsem byla smutná. Zdálo se mi, že na to, jak makám, jsou výsledky nedostatečné. Ale když se ohlédnu zpět, celou tu dobu jsem pozvolna hubla tuk a nabírala svaly, hodně  jsem zpevňovala, hodně se vylepšovala.

U mne osobně je největší zbraní sport. Jíme doma poměrně zdravě a už skoro nemám, co bych ubrala. Samozřejmě už nemohu a nikdy nebudu moct jíst tak, jako za mlada. To už je dávno pryč :) Ale moc mi to nevadí, protože už jsem vážně skoro všechno ochutnala, většiny věcí jsem se přejedla a všeho moc škodí. Jím z 80 % vyrovnaně a zdravě. Těch zbylých 20 % je život, společnost a zábava

Mám samozřejmě dny, kdy se mi nechce. Hlavně v momentech, kdy si tělo zvyká na nové cvičení, bývám unavená. Když se to potká s děštivým počasím a nevyspáním, je to teprve lahůdka! Kolem je plno reklam na hubnoucí preparáty, na různé bobule a doplňky. Těch chemických se bojím jako čert kříže a těm přírodním nevěřím.
Za poslední rok jsem v určitých fázích svého cyklu nárazově užívala čaje nebo přírodní doplněk na odvodnění - protože se zavodňováním mám poměrně velký problém. A další malinko nadstandardní věcí, kterou jsem nakonec zařadila do jídelníčku, je proteinový nápoj. V dobách, kdy jsem cvičila dvakrát denně, mi velice pomohl s regenerací a doplěnním bílkovin. 
Chvilku jsem uvažovala i o spalovačích, ale nakonec jsem žádný nezačala užívat. Možná na to ještě dojde, nevylučuju je úplně.

Tak! A teď si myslíte, že děsně makám a jsem malý Rambo. 
Nejhorší na tom je, že v létě se to nedá. Jsem doma s dětmi, které nemají školku, pracuji z domova, starám se o domácnost a zvířata. A k tomu to hlavní: léto je čas koupání, výletů, grilování, posezení s přáteli a zábavy. Zní to blbě, ale prostě nemám čas si doma zacvičit. Naštěstí jezdím obden na kole, hodně chodím, chodím večer běhat. Zatím to vypadá hodně pozitivně, svaly nepadají a cítím se fajn. Na svůj pravidelný režim najedu zase po prázdninách.


Protože jsme zde na blogu hlavně kosmeticky zaměřeném, zmíním se o tělové kosmetice. Možná vás po všech recenzích na luxusní kosmetiku překvapím. Ale rozhodně neutrácím za tělovku. Teda kecám, utrácím... Ale dělám to proto, že se chci rozmazlit konkrétní vůní nebo značkou. Není to podle mě potřeba. Obyčejné mléko z drogerky nebo z lékárny za stovku udělá stejnou službu jako drahá značkovka za tisícovku. Vyzkoušela jsem drahé i levné...
Cvičte, ve sprše se promasírujte nějakým kartáčem, poté se namažte čímkoliv - výsledek bude super. Necvičte, nemasírujte... a můžete si koupit cokoliv, stejně to bude marné :)

Na závěr pár mých tipů:

Moje oblíbené cvičení:
- jakékoliv HIIT trvající do 30 minut 
- posilování s činkami, kettlebelly a se sandbagem
- kalanetické cviky jako doplněk
- jóga na protažení
- běh v lese, jízda na kole s kamarádkami (cíl máme vždycky v nějaké hospůdce, dáme drink a jedeme zpět)
- videa Jillian Michaels: její 30 Days Shred mám přejetý dvakrát, občas si ho zařadím z nostalgie jen tak. Neměla jsem sice už u něho žádné úbytky hmotnostní ani objemové, ale potřebuju změny. Miluju její Shred It with Weights, jde o velice zábavné cvičení s kettlebelly. A občas zařazuji její Kardio Kickbox a namátkově zvolené kardio z programu Body Revolution.

- Zuzka Light: i začátečník si u ní vybere jednodušší HIIT. Nemohla bych cvičit pouze podle jejích videí, ale jednou za čas je nadšeně zařazuji.

- Tiffany Rothe: její workouty jsou tak trochu bžunda, zpočátku jsem se na ně dívala přes prsty... Ale dejte si je a uvidíte, co vás bude bolet druhý den :)

- Casey Ho: co dodat? Ona je krásná, jemná, pořád se usmívá a u toho cvičí a žvatlá. Jsem asi divná, že se u toho neusmívám a tiše nadávám...

- slepou uličkou v mé cestě byl populární program Insanity. Ačkoliv je mi Shaun T. extrémně milý a líbí se mi bez ohledu na jeho sexuální orientaci, tento program mi absolutně nesedl. Padaly mi u něho svaly a na cvičení jsem se netěšila. Od začátku workoutu jsem sledovala odpočítávání a těšila se na konec. Z celého Insanity jsem si nechala v programu pouze protahování, které je výživné a hodně mě posunuje dál.

CO BYCH ROZHODNĚ DOPORUČILA ÚPLNĚ KAŽDÉ Z VÁS?
- kvalitní fyzioterapii nebo masáže! Strašně moc doufám, že lidem konečně dojde, že o svoji tělesnou schránku se musí začít starat každý sám. Že lékaři a zdravotnictví jako takové tu nejsou proto, aby řešili naši lenost a špatné žití.
Já osobně nedám dopustit na Dornovu metodu, díky které jsem zcela bez bolestí. Měla jsem velké problémy v těhotenství, bolesti takové, že jsem na záchod chodila po čtyřech nebo pozadu. Po porodu jsem mnohdy nemohla vstát z postele. Po první Dornovce jsem byla z 80 % v pořádku! 
Každý člověk si nese jisté stereotypy, které mění držení jeho těla, každý má za sebou zranění nebo trauma, které vede k nerovnoměrnému zatěžování těla. Každý z vás si zaslouží tento druh péče. Troufám si říct, že je to důležitější než všechny kupované vitamíny, doplňky, kadeřníci a kosmetiky. Nechoďte na nesmyslné procedury do wellnes salonů, vykašlete se na všechny kavitace, lymfakalhoty, vacu přístroje a já nevím co všechno. Najděte si dobrou masérku nebo terapeuta a choďte k nim jednou za měsíc. Vyhnete se courání po doktorech a užívání chemických léčiv, navíc vám dobrý masér spolehlivě pomůže od celulitidy.

Jediné, co skutečně funguje, je zdravá strava, pohyb a lidské ruce při masážích. 

A ZDRAVÝ ROZUM :) 

Nic jiného!


Jak vidíte, neřekla jsem vám nic nového, ačkoliv je to snad ten nejdelší post v historii blogu. Nejsem odborník, a všechno, co píšu, jsou jen moje zkušenosti a můj pohled na věc. 

Je to kruté a samotnou mě to bolí :) Ale skutečně funguje pouze jediná cesta:

makat a rozumně jíst 

P.S.: Vzhledem k tomu, že je tento post velice obecný a zároveň obsáhlý, nebylo možné všechy detaily rozebrat poctivě. Vím, že nejde o kila, ale o centimetry, vím i o jistých rizicích doplňků, vím, že ne každý snese jakoukoliv masáž... a i jiné věci jsou pouze naznačené. Kdybych měla popsat vše detailně a poctivě, musela bych sepsat knihu :) Vyplyne-li z vašich komentářů nutnost návazných postů detailněji se zabývajících konkrétními tématy, sepíšu je.

P.P.S.: Jistě se najde někdo, komu podle fotek moje tělo stále připadá nic moc, silné nebo málo vyrýsované. Jo, mně taky :) Ale i tak jsem spokojená a pyšná na to, že jsem dokázala naplánovaný a pravidelný sport zařadit do svého běžného života a naučit se ho milovat. I když je stále co dělat, nemám se za co stydět :)





45 komentářů:

  1. Páni,děláš si srandu?Vypadáš skvěle...No jo my holky už jsme tak stavěný,že ikdyž vypadáme báječně,máme pocit,že je pořád,co vylepšovat.Buď pyšná,buď zdravá,šťastná a spokojená...to je základ všeho a odráží se to na všem.Pravda v životě příjdou chvíle,kdy to úplně nejde..ale jsme silné a leccos musíme zkousnout..Buď na sebe hrdá,protože já tedy jsem..jsi fakt dobrá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za krásný komentář!!! :)

      Vymazat
  2. Jsi borec. :-) Dovolím si přidat vlastní hubnoucí postřehy. (Jsem typický příklad od dětství mizerných stravovacích návyků a celoživotního syndromu "prostě metráček, odmala silnější než všichni vrstevníci".)

    Já si začala jídlo daleko víc vychutnávat až od té doby, co jím zdravě. Protože když už si stejně musíte vybrat, co sníte, tak přece nebudete papat blafy, že jo. (A to jak v rovině toho, že místo levného salámu si prostě dáte radši kvalitní šunku, tak i na úrovni toho, že zkrátka nebudete žvýkat vařenou mrkev, ke který máte odpor jen proto, že je zdravá. Rajčata nepozřu i kdyby mě mučili, tak si nedělám násilí, miluju brokolici, cuketu...) Někdo to pojímá stylem "co bych z toho života měl, kdybych si nedal řízek", ale o tom to není. Tak jednou za půl roku dostanu chuť na prasárnu typu smažák. Dám si ho, protože jednou za čas to opravdu nikoho nevytrhne. Naučila jsem se eliminovat jídlo z nudy (tu sušenka, tam čokoláda, když mám přece jen neodolatelnou touhu něco zobat, nakrájím si jablko), dodat tělu to, co potřebuje především v podobě ovoce a zeleniny (a nevyhýbám se ani pečivu nebo přílohám, byť samozřejmě nezlikviduju k obědu balení hranolek a k večeři pět rohlíků) a ono si zbytek reguluje samo, tak mu věřím. Když mám chuť na sladké, kousek čokolády si dám, protože vím, že mě kousek nezabije a je to opravdu chuť na sladké, kterou jednorázové poskytnutí sladkosti uspokojí, ne jídlo z nudy, ze zvyku, či ze stresu, kdy plíživě zlikvidujete během dne tabulku. Člověk navíc získá daleko senzitivnější chutě a přirozeně mi přestaly chutnat nejrůznější přeslazené a přesolené prasárny. Někdo má dojem, že se nedokáže vzdát třeba sladkých limonád, já už to kupuju v nouzových situacích, kdy celý den lítám a potřebuju být v provozu a mít energii. Domnívám se, že člověk by své tělo měl především poslouchat, ono úplně špatně vymyšlené není. :-)

    Výsledkem je mínus pětadvacet kilo, konfekční velikost M a averze na všechny, kteří fňukají, že "to nejde". :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já musím souhlasit skoro se vším. S chutěmi, s přístupem k jídlu. Jakobych to psala já :)

      Vymazat
  3. Páni, SKVĚLÁ postava!!!
    Já jsem taky v hubnoucím procesu, celé své učitelské prázdniny jsem se přemlouvala k cvičení, protože pohled do zrcadla bolel. Z svých 54 Kg jsem se dostala během posledního školního roku na 60Kg a přijdu si jak velryba:(
    No, takže celé przádniny jsem nic nedělala, nešlo to nějak psychicky a tento týden ve mně něco cvaklo a hurá, od pondělí cvičím, každý den deset kiláčků na kole, skákání přes švihadlo atd. A hlavně ta nálada, už mi ani nevadá, že se jde v pondělí do práce:) Jen si vyčítám, že jsem se nezlomila dřív, ale lepší pozdě než vůbec:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak - nikdy není pozdě a každá pětiminutovka je pro zdraví dobrá :)

      Vymazat
  4. Sluší ti to, jen by mě zajímalo kolik měříš? Když vyprávíš o obludných 74 kilech, tak se stydím, protože to byla moje normální váha...:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já mám 157 cm a na to je sedmdesát čtyři kilo obezita jak když ji vymaluje. (A měla jsem ještě o fous víc.) Pokud má někdo 185 cm, bude při téhle váze štíhlý jak laňka. :-)

      Vymazat
    2. Tak to pak jo, už jsem se lekla, já mám 178 cm a kolem 74 kg jsem vážila docela dlouho :). Teď mám 69 a jsem spokojená.

      Vymazat
    3. Neboj se, jsem maličká a na mě je vidět fakt i půlkilovka. Navíc těch 74 bylo i s miminem a vším kolem něho :)

      Vymazat
    4. Já měla 74 bez mimina, dlouhou dobu :)).

      Vymazat
    5. Ono tohle záleží i na stavbě kostry. (Široký boky nevyhubnete, kdybyste se po... když je máte dané. :-) Já si při cca šestapadesáti kilech na svou výšku už nepřipadala, že bych měla ještě pět kilo dát dolů. Byla jsem v horní hranici normy BMI, nosila tak čtyřicítku, dvaačtyřicítku. Nikdy nebudu subtilní víla. (Všem, kdo považují konfekční velikost čtyřicet za nadměrnou bych ráda vzkázala: A co mám asi ku*va dělat, když oblékám podprsenku 70/H, já se prostě do trika velikosti XS nenarvu. :-) Teď mám tak 50-52, velikost 40 a cítím, že níž už by to nebylo dobrý.

      Vymazat
    6. Já jsem snad jediná ženská na světě, která si myslí, že nepotřebuje hubnout. :-D No, pokud člověk sundá takovou zátěž, tak vám to zacvičí se vnímáním a neřešíte kilo navíc po větší snídani. :-) Naopak jste rády, že se pořád vlezete do Mka a můžete si koupit to, co se vám líbí a ne to, co vám je.

      Vymazat
    7. Tak to ti závidím! Já mám pořád v záloze menší a menší kalhoty, které mi slouží jako cíl a motivace :) Jsem sice spokojená, ale stále tam mám nějaké to ALE :)

      Vymazat
    8. A abych odpověděla na první otázku od INF - měřím pouhých 163 cm, takže se ničeho neboj a neděs se. Na moji výšku je moje váha stále relativně vysoko, což je taky stavbou těla a svalovou hmotou. Já ta kila neřeším až tak, spíš je vnímám jako prostředek k definování toho, co už je moc a co je ok :)

      Vymazat
  5. Teda, obdivuju to odhodlání. S dětmi bych to asi nezvládala. Já jsem začala cvičit asi před týdnem, jinak jen běhám a vždycky se na večer těším. Vždycky se pár minut rozcvičím a pak jen 10min cvičení zaměřené buď na břicho nebo na zadek. Vím, že je to málo, ale zatím nic jiného nepotřebuju a cítím se líp, než když jsem nedělala nic.
    K té Jillian, učitelka mé kamarádce, která podle ní cvičí a ukazovala jak, tvrdila, že je to strašná zabíračka na záda a že by nám to nedoporučovala, tak nevím.
    Já právě nikdy nechodila na aerobik nebo podobné kolektivní cvičení, takže nevím, co je dobré a co ne, proto se bojím víc zabrat...
    To jsem se zase rozkecala, no nic, opravdu bezva příspěvek, určitě pomůže maminkám, které se nemůžou odhodlat udělat něco dobrého pro své tělo! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ale souhlasím, Jill není pro každého a velmi snadno se na ní odrovnáte, pokud nestojíte, jak máte, pokud cviky neděláte technicky správně. Tohle všechno se mi prostě do postu nevešlo :)

      Vymazat
  6. Páni, moc hezké. :)
    Já jsem zrovna ve fázi zajíždění zdravějšího jídelníčku (naštěstí mi to taky chutná, takže to není taková hrůza...)
    Jsem ale prakticky obětí svých babiček... to byl tuhle zákuseček, tam jitrnička... A však to je dětské bříško, to se ztratí. No, neztratilo.
    Už se mi i podařilo pěkně zhubnout, ale loni přišlo natolik stresové období, že jsem nezvládala vůbec nic a dala hodně práce se z toho vůbec vyhrabat psychicky, takže se samozřejmě všecko zase vrátilo.
    Takže letos pěkně odznova. :)
    Myslím, že budu po Tvém článku zcela určitě uvažovat o kettelbellech... :)
    Takže si budu držet palce. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já ti taky držím palce :) Kde je odhodlání, tam to jde. Tak to mám aspoň já :)

      Vymazat
  7. Hani, krasa! Jednim slovem :-). Jsem mela nejvetsi vahu minule leto. Netusim kolik, ale pocitove fakt moc, zacala jsem si kupovat Mko, coz je pro me hodne. Me teda hodne pomaha k hubnuti zacit vice jist. Kdyz jsem si spocetla kalorie kolik standardne snim, tak jsem byla na nejakych ani ne 5 tis. A to ve slozeni 2 tatranky a nejaky dalsi nesmysl. Proste jsem nesnedla nic dobreho, hlad uz nebyl, protoze cukry me zasytily. A presto jsem nabirala (jako jo,hodne z toho voda, ale i tuky). Ted se snazim snist pro me temer nemozne mnozstvi kvalitniho jidla na 6x za den a telo se mi hodne zlepsilo. Hodne lidi se boji diet, dietu bych si pri kojeni nedovolila. Paradoxne me se osvedcilo jist spise vice a jsem zpatky na Sku, coz je pro moji stavbu kostry porad dost, ale casem se to urcite znormalizuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Táni, máš úplnou pravdu. Jíst se musí, jen je nutné dobře volit, co. U mě je největší problém to, abych snědla dost zeleniny.
      U kojení bych nedělala vůbec nic dietě podobné. Z mnoha důvodů :)

      Vymazat
  8. Wow, wow, wow! Paráda...a ta fotka, co fotil manžel, je skvělá, takovej zadek mít :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! hlavně je vidět, jací jsou chlapi - kdyby to náhodou ještě někdo netušil :D Kolem bylo tolik krásy, příroda a hory...

      Vymazat
  9. Co k tomu říct. Jseš dobrá. Tleskám a tiše závidím.
    Já sama čekám na nějaké nakopnutí, pořádně velké, které mě nasměruje stejným směrem. Doufám, že nebudu dlouho čekat a rovnou se jdu podívat na ta videa.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Mně hodně pomohlo to, že jsem byla po druhém dítěti a další neplánujeme. To je takový mezník. Víš, že už nemáš právo se víc nefukovat a že lepší už to nebude :)

      Vymazat
  10. Vážně super článek. Závidim ti voji píli ! :)

    Můj blog :
    http://fashionaddiction-style.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, tak ale ty jsi ultraštíhlá :) Ty nic takového řešit nemusíš.

      Vymazat
  11. Tak teda, vypadáš perfektně a rozhodně vyrýsovaněji, než já na baletní konzervatoři!! Aspoň te´d vidím, jak jsem to tam asi flákala =D Klobouk dolů a můj hluboký obdiv =) To já se s těmi svými projížďkami na kole do práce můžu jít zahrabat ..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, ale tohle bych nesrovnávala. Baletky jsou to, co je pro mne nedostižné - křehké, éterické laně s jemnými a dlouhými svaly. Já jsem tak trochu stěhovák a svaly nabouchám dohranata do tří týdnů. Jenže taky do velkého objemu :) A věř nebo ne - já jsem vždycky s obdivem koukala právě po těch baletkách :) Tak to chodí :)

      Vymazat
  12. Haničko, jsi báječná! Díky za skvělý inspirativní článek. :) Já věřím, že když něco člověk fakt hodně chce, touží po tom, ale né kvůli někomu, nečemu, ale kvůli sobě, tak to prostě dá.
    A vypůjčím si větu od jednoho rapera, která to všechno shrnuje: "Veř, běž a dokážeš." ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, moc díky. Docela dlouho jsem se k tomu odhodlávala, protože mám pocit, že se tímto postem strašně moc odhaluju. To není jako psát o rtěnkách :) Ale jo, stále jsem to já a zatím to nebolí :)
      Přesně to píšeš, nakopla jsem se sama za sebe. Manžel vedle mě papká úplně jinak, děti taky. A dávám to, i když večer labužnicky namáčejí steakové hranolky do domácí bylinkové omáčky s česnekem, kterou jim umíchám. :)

      Vymazat
  13. Ahoj a moc děkuji. Tvoje psaní, kde byla fotka tvého plochého bříška, byla první podstatný moment v rozhodnutí začít (se sebou) něco dělat - zůstalo mi taky břicho po porodu, kila ani ne, ale vlastně jiné "tvary" než jsem byla zvyklá. Nejdříve jsem chtěla počkat na dnešní článek, ale pak jeden den jsem prostě začala cvičit, protože už nebylo na co čekat. A s tímto povídáním souhlasím. A taky mi potvrzuje to, že musím přidat, a že to jde pomalu - tedy já zatím ještě doufám, že to půjde. Teď jsem spokojená, že jsem vůbec začala a že to cítím (začala jsem s Jill, cvičím 23 den a jsem o cca 2 kila těžší, tak jsem rádá, žes napsala, že to u tebe nemělo vliv na hmotnost a objem - u mě asi taky ne, nebo opačně, i když já doufám, že to jsou svaly, podle oblečení je to trošku lepší..). Takže pro mě bezva příspěvek a hlavně inspirace. Moc zdravím a ještě jednou díky! A ráda si někdy přečtu, jak ti to jde dál. K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. KacKo, neděs se. Svaly, kterými zareagovalo tvoje překvapené tělo. Navíc jak nejsi zvyklá cvičit, tělo se chrání a pumpuje do těch stále zatěžovaných svalů vodu, aby je chránilo. Papej pažitku, petržel, nesol, neřeš hmotnost a cvič. Uvidíš, že to oplaskne. A važ se jen po menstruaci a ovulaci :)
      Moc mě potěšilo, že jsem tě něčím inspirovala!

      Vymazat
  14. Haničko, smekám před tebou a moc ti fandím !!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bubajdo, děkuju ti moc. Ty nic takového nepotřebuješ, jsi prostě krásná furt :) Hlavně uvnitř.

      Vymazat
  15. Hani, fakt paráda...se vším v článku souhlasím až na první bod, já s váhou bojuju už odjakživa...momentálně taky hubnu a teď v létě režim tolik nedodržuju, takže mi váha stojí a už se těším, až zase najedu na pravidelnost...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, jak tě znám já, tak jsem si teda nevšimla problémů s váhou. I podle aktuálních fotek jsi ok. Ale známe to, to je v hlavě každé z nás :) Taky už potřebuju najet znovu na režim, takže na jednu stranu mi je líto, že končí léto, na druhou ale konec prázdnin uvítám.

      Vymazat
  16. Hani, super článek!

    Parádně, srozumitelně napsaný, je skvělé jak znáš své tělo, jeho limity i schopnosti a máš radost z každého úspěchu!

    To druhé těhotenství ti opravdu dalo zabrat jak to tak sleduji a na tvojí drobné kostřičce přes 70kg? To už by ted do tebe nikdo neřekl, vid?

    Hned mám chut si jít zacvičit!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Veru :) Není to úplně můj typický post, ale nevadí. Těch 74 kilo bylo fakt drsné číslo. Ale na pohled mi to nehádal nikdo ani tehdy :) Naštěstí už to mám tak nějak pod kontrolou :) Uf!

      Vymazat
  17. Máš můj obrovský obdiv! Já se také snažím ale rozhodně nemám takovou vůli jako ty a tím pádem to jde strašně pomalu :) Ale nevadí, podstatné je že přece nějaké výsledky už vidím :) A moc se mi líbí jak to bereš komplexně. Takhle by to měla mít podle mě každá žena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liduš, vždyť ty cvičíč stejně, ne-li i víc :) Děkuji :)

      Vymazat
  18. Tohle že není dokonalé???? :-O
    Závidím a zároveň se stydím. Já chodívala běhat, ale pak přišly vedra a polevila jsem a od té doby nic.. :-/ jsi poslední impuls zase začít něco dělat.
    Ale zač se musím pochválit - omezila jsem jídlo a to výrazně a poprvé v životě mi to jde, dokonce vynechávám mé milované sladké! :-) Hned se cítím zdravěji a kupodivu i na pleti se to projevilo - dokonce po týdnu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však jo, po létě zase bude na sport lepší ovzduší. Určitě zase začneš. A sladké a pleť - to je klasika.

      Vymazat
  19. Ahoj, líbí se mi článek a líbí se mi tvé fotky, myslím, že náhodou vypadáš super :-)

    Ale chci se zeptat (prosím, neber to jako rýpání), ty ses nehýbala v těhotentví? nechtěla jsi, nebo nemohla? Nebo te celkove sport tolik nebere? Zarazilo me, jak jsi psala,ze jsi "mela celulitidu i pod zebry" atd., kamaradka je taky po cisari, ale az do porodu sportovala fakt dost (chodíme do fitka cca 4 krat tydne) a jen upravila typy cviceni a snad hned za 10 dni po cisari uz cvicila zase..vubec jsem si na ni ve sprse zadne celulitidy nikde nevsimla, jen mela trochu vypoukle bricho jeste par tydnu, ale jinak nosila hned po porodu svoji starou velikost atd..

    Takze podle jejiho prikladu jsem to proste brala tak,ze kdyz se budu porad hybat (coz nastesti zatim muzu), budu po porodu porad stejna..Myslis, ze je to realne? Jde mi o tvuj nazor, rozhodne neocekavam nejakou komplexni analyzu :-)

    Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, dokud jsem se cítila dobře, hýbala jsem se. Přestala jsem ale jezdit na koni, nicméně hodně jsem chodila. S těžknoucím břichem jsem začala mít neskutečné bolesti v pánvi a stydké sponě a tyhle obtíže pohyb zhoršuje. Takže jsem měla pohyb zakázaný, bolesti se nehorázně stupňovaly, i když jsem šla jen před dům. Sice jsem chodila, ale snažila se nemuset nikam. Fakt se to nedalo.
      Celulitida až na žebrech - podle mě hlavně souvisela se zavodněním, protože pak strašně rychle odešla.
      Sportuju tak nějak celoživotně, ale v tomhle těhotenství jsem to opravdu nedala. Dopředu se to nedá odhadnout. Přeju ti, abys byla zdravá a v pohodě :)

      Vymazat

Každý váš komentář mě těší. Diskutujme :)