Prohledat tento blog

Počet zobrazení stránky

24. 6. 2013

100% matka? Já tedy těžko!

K napsání dnešního postu mě přiměla výměna názorů, kterou jsme minulý týden měli s našimi přáteli. S manželem jsme měli pocit, že jednali za našimi zády a nezachovali se jako správní přátelé (muž na to má super pořekadlo: všichni měli nože v rukách, jen já v zádech). Během slovní přestřelky padl výraz 100% matka. Tak označil kamarád svoji ženu. Jelikož ji znám, vím, že je to skvělá máma, ale do 100% má míle daleko. Nevadí, líbí se mi, že je v jeho očích dokonalá, nebo tedy alespoň v jeho slovech, do očí přes sluneční brýle nebylo vidět. :) A tak jsem se sama nad sebou jedné z těch úmorně teplých nocí minulého týdne zamyslela a došla jsem k závěru, že já jsem vlastně matka dost strašná, protože
 
skoro každý den křičím
někdy se musím dost nutit, abych si vesele se svým dítětem hrála
již několikrát jsem mu před spaním zapomněla vyčistit zuby
často raději uklízím, než abych se mu věnovala
ven jdeme klidně ve špinavém oblečení a mně to žíly vůbec nerve
když chce hranolky, má je mít, i když vím, jak nezdravé jsou
dost často ustoupím jeho nátlaku jen proto, abych už konečně měla od toho malého tyrana klid
někdy, když mi něco povídá a není k zastavení, automaticky jen kývu hlavou a myslím na své
někdy ho prostě něčím uplatím, i když je to věc, kterou by měl udělat automaticky (ale co, automatické jsou jen domácí spotřebiče, že)
když už nevím, kudy kam, postraším ho tím, že se Ježíšek dívá a pokud bude zlobit, nedonese mu žádný dárek
každý den se nutím vstát, protože si připadám strašně unavená i po prospalé noci
 
  
Já osobně tedy na 100% matky nevěřím. Stejně tak nevěřím na 100% ženy ani manželky. Myslím si, že to, co je navenek prezentováno jako dokonalé, má s železnou jistotou uvnitř hnisavé ložisko. Za všemi úsměvy, dokonalými nehty, rty a kudrlinkami, vypasovanou sukní a jehlami nevidím šťastného tvora. Vidím spíš iluzi růžového obláčku a trochu přetvářky. Proč si nepřiznat a vlastně proč to skrývat i před okolím, že prostě někdy nezvládáme, máme chuť se na vše vykašlat, od všeho utéct, lehnout si a prospat týden.

Já tedy určitě 100% nejsem v ničem. Ani se o to už nesnažím. A už vůbec nestojím o to, aby mě tak někdo vnímal či prezentoval okolí. Život je bez onoho břemene daleko lehčí. A příště už zas kosmeticky laděno, ju. :)

36 komentářů:

  1. Hezký článek :). Když sem viděla nadpis, bála jsem se, ž bude o tom, jak se má každá žena pro své dítě 100% obětovat a přizpůsobit mu svůj svět v každém ohledu. Takže jsem ráda, že to ve výsledku vyšlo trošku jinak ;). P.S. Psala jsem na váš mail sofastars@seznam ohledně blogsale, snad mail došel...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, neuznávám moc žití svého života skrz sítě, každý potřebuje žít ten svůj, aby ukázal dítěti, jak žít ten jeho.

      Vymazat
  2. To je zajímavá myšlenka. Taky si myslím, že něco 100% dokonalého, ať už mateřsky, žensky, nebo i jakkoliv jinak, nemůže fungovat, rozhodně ne dlouhodobě. K mateřství se zatím mohu vyjádřit jen z druhé strany - nemyslím si, že by má drahá maminka dělala vše dokonale, někdy křičela, uplácela, atd. Ale pořád trvám na tom, že je to nejlepší máma, jakou jsem si mohla přát. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také doufám, že jsem pro své dítě tou nejlepší, co si může přát.

      Vymazat
  3. To je vystizne, tvoj zoznam na mna sedi prakticky do detailov, az na to kricanie, to som sa umornou snahou naucila eliminovat na "vynimocne" - ale o to viac do umoru vysvetlujem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také se velmi snažím to křičení omezit, u dítěte se mi to daří, jinde o něco méně. :)

      Vymazat
  4. Fajn zamyšlení, myslím, že každá ženská, která se stala matkou taky zpytuje občas svědomí a přemýšlí, jestli je dobrá matka. Nevěřím na 100% matky, mám dvě děti teenagery a poslední dobou se uchyluji k tak zoufalým argumentům, že o stoprocentnosti nemůže být řeč, snažím se být důsledná, ale vyčerpává mě to, protože moje děti mají mnohem více energie než já, tak v rámci zachování vlastní integrity, dělám taky všechno to, co Ty - to co asi nespadá do definice 100% matka. Ale nemyslím, si že bychom byly horší mámy než ty stoprocentní... Říkám si, že jestli je někdo schopen totálně žít život jen skrze své děti, tak tam není něco v pořádku a že prostě jen lakuje ostatní i sebe, potažmo i své děti a partnera...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mluvíš mi naprosto z duše, přesně takto to vnímám i já do posledního detailu.

      Vymazat
  5. A hele. S naprosto každým bodem se ztotožňuji. Žiju sice pro své děti, ale nejsem Matka Tereza a někdy prostě potřebuju prostor, oddych a minimálně jednou denně mám pocit, že už vlastně nemám žádný osobní život, jsem služka,poskok a chci hodně rychle zdrhnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podpis pod poslední část souvětí. :) :) :)

      Vymazat
  6. Naprosto souhlasím. Matkou sice nejsem, ale stejně tak jsem si kladla vysoké cíle na 100% partnerku. Ono je to kolikrát těžké, zkrátka chcete aby vás partner či jeho přátelé měli za úžasné stvoření, které si vždy poradí, umí vařit, je milé a zároveň u toho všeho dobře vypadá. Kolikrát se mi stalo, že jsem se vědomě či nikoliv porovnávala s "lepšími" ženami, které sdílí stejný koníček jako můj partner, mají vetší prsa, stačí jim méně makeupu k bezchybnému vzhledu, milují psy a navíc tak rády (a dobře) vaří. Naproti tomu já, která lesu příliš neholduji, ráno musím strávit v koupelně víc jak půl hodiny a vaření mě prostě nebaví..V předchozím vztahu jsem skoro 5 let hrála "paní dokonalou" a jediné, co mi z toho zbylo bylo veliké vyčerpání a smutek, jelikož partner to vůbec neocenil. I na počátku nynějšího vztahu jsem se o tento 100% model snažila, ono když to má člověk zafixováno několik let tak už to jde tak nějak automaticky..ale poslední rok se snažím ubírat. Vím, že nejsem dokonalá. Že už přiznám, že si o víkendu raději přispím, než bych stála u plotny, a že než sedět na myslivecké akci a celý den se usmívat, radši zůstanu doma a věnuji se sobě. Jsem snad proto špatná? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 100% partnerku jsme vzdala již před lety, stejně mi to nikdy nešlo a nikdo mi to naštěstí nebaštil a ještě s větším štěstím ani nevyžadoval. :)

      Vymazat
  7. hlasim sa do klubu matiek!!! nase deti nemaju dokonalu matku a moj muz nema dokonalu zenu ale ani ja nemam dokonaleho muza a dokonale deti... ide o to mat normalne - deti, zenu, muza, zivot a tie su aj s kricanim, hadanim sa, nedokonaôou stravou, nedokonalou hygienou... doplnit prosim podla potreby.... To aki sme rodicia sa aj tak dozvieme az ked deti vyrastu a ja sa iba snazim aby vyrastli v co najlepsie ludske bytosti - normalne, nie dokonale.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlasuju všema deseti pro normálnost. :)

      Vymazat
  8. vystihla si to s tými dokonale vyzerajúcimi bytosťami, presne takú poznám. vyzerá ako barbie, stále úsmev, ale ak sa človek dozvie viac z jej súkromia, od rozprávky to má ďaleko... lepšie si priznať, že nie je všetko ideálne. veď nič na tomto svete nie je :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdo se přímo vyžívá v udržení iluze růžového obláčku. Mně to přijde směšné, mluvím obecně, ne nutně jen v rovině dokonalé ženy. Pojďme si hrát, že je vše skvělé a nikde nic nehnije, i když to máme před očima, chi....

      Vymazat
  9. No pozor, zalezi na nastaveni kriterii hodnoceni :-). Dokonala matka je podle me ta, ktera je spokojena a milujici. Pokud je matka sama spokojena a ma dite opravdu rada, vice neni treba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak dle mého definicí matky je osoba milující své dítě, pokud by nebyla, není to ani matka, pouze žena, která porodila. Bohužel i takové jsou, že.

      Vymazat
    2. Jsi moc prisna, pro me k dokonale matce staci tato kriteria a tecka :-).

      Vymazat
    3. S tím se vůbec nepřu, jen bych nikdy nenazvala matkou ženu, která nemiluje své dítě, v tom nic přísného není.

      Vymazat
  10. No, a teď si představ, že mým (nedosažitelným) ideálem je udělat z dítěte poplatníka daně z příjmů. Ano, tušíš správně, můj chlapeček je postižený. Vážně postižený. Vše to, co si vyčítáš jako "nedokonalosti" ty, dělám taky, jen ty výčitky jsou pak ještě mnohem horší. Stejně tak si říkám, jestli není praštěné se v takové osobní situaci zabývat kosmetikou. Ale víš co? Není. Já prostě potřebuji ventil, únik. A taky prckovi asi nijak nepomůže, že máma je neupravená (a tím i ještě nespokojenější, znáte to). Jste pro mě s Nuf takovou osobní terapi. Máš daleko víc plusů, než tušíš. A NIKDO, na tom trvám, nemůže být 100 %-ní, ovšem jen ti moudřejší z nás si to přiznají. Díky za článek, Renina Š.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen těžko si dokážu představit to, s čím se musíš potýkat. Obdivuju každého, kdo to zvládne, přestože vlastně nemá ani moc na výběr a jistě o obdiv nestojí, protože o tom to není. Jsem moc ráda, že jsme pro tebe s Nuf relaxem a terapií a doufám, že se nám to bude dařit i nadále.

      Vymazat
  11. Kazdy ma hodnoty nastavene niekde inde... Nniekoho uspokojuje sterilna domacnost a ma pocit, ze je to maximum, ktore moze poskytnut svojmu dietatu... dokonalost je bublina, niekedy ma vsak na sebe stve, ze krpcovi pustim telku miesto toho, aby som mu citala, ale zaroven viem, ze urcite nie som jedina matka s chybami :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, jediná matka s chybami určitě nejsi, každá matka je matkou s chybami, jen ne každá si (nebo okolí) to je schopná přiznat. Dle mého je matkou s chybami i ta dokonalá, možná zejména ta.

      Vymazat
  12. Dobrý.Kdo by taky mohl být v čemkoliv stoprocentní, to by musel dělat jenom to jedno.Taky vím, že nejsem v ničem 100%, ale nemám ráda lidi, kteří si o sobě myslí, že jsou ve všem 1. a nebo chtějí těch 100% po mě.Fakt dobrý článek. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je dobré si být vědom svých kvalit, nicméně pokud je člověk spokojený a soudný, dokáže si přiznat i své nedostatky, tedy vědomí, že v ničem nikdy nebudeme stoprocentní. Takových lidí si vážím.

      Vymazat
  13. Nikdo z nás není stoprocentní. Podobnou situaci, ne tedy, že nejsem stoprocentní matka, jsem nedávno řešila. Nejsem stoprocentní přítelkyně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já do 100% manželky mám tady hodně daleko.:)

      Vymazat
  14. Teď jsem si představila Tvou ratolest až si v 15ti bude číst tento článek!! =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky. :) Už nyní se tomu směju a věřím, že bude i on, protože už v tuto dobu mě má dokonale přečtenou.

      Vymazat
  15. To je hezké - 100% dokonalá nejsem já, ani můj muž a ani ty - ač milované - děti. (Prostě nikdo není dokonalý - však to všechny známe :-)) Někdy se snažím dosáhnout co nejvyššího skóre a někdy na to peču ;-) a někam se zavřu a nebo usnu, občas jim taky snim čokoládu, co přinesla babička :-D. Na druhou stranu zvyšuju skóre tím, že po nich nechci (a nikdy chtít nebudu) aby dokonalí byli, a přesto je miluju a milovat budu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, čokošku mu také někdy sním. :)

      Vymazat
  16. Pro mě je 100% matka synonymem pro nervově labilní a říkám si, že pak děti musí docela trpět, jestli se od nich pak očekává, že budou taky dokonalé. A komu by se chtělo mít za cíl to, aby splnil společensky uznávaný model dokonalého rodiče? Navíc každý může mít jinou představu a člověk se nikdy nezavděčí každému. Už jen těch teorií, co je dobré a špatné pro dítě, které si protiřečí. A co teprve bude dělat taková 100% matka, až dítě odejde?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plně s tebou souhlasím, nervová labilita je v mých očích jasná daň za onu dokonalost.

      Vymazat
    2. Co to je "společensky uznávaný model dokonalého rodiče"?

      Vymazat
  17. Proč by neměla být tvoje kamarádka 100% matka? Jen proto, že nevyhověla tvé představě stoprocentní matky? Na tom přece vůbec nezáleží, co si o tom myslíš ty, nebo kdokoliv jiný. Její manžel je jeden z nejdůležitejších lidí v jejím životě a pokud je ON přesvědčen, že ona je dokonalá matka, tak ONA JE . Je to jen věc pohledu a nastavení kritérií, jak psala výš Táňa. I ona sama o sobě může pochybovat, ale jestli je on přesvědčený o její bezchybnosti a je ochotný to veřejně obdivovat, tak ... tak já jí velmi závidím. Musí to být moc hezký vztah.
    Možná je podle něj/ní kilo čokolády nebo vynechané mytí prkotina a spíš jim záleží na tom, aby děti znaly teorii relativity; nebo chce, aby uměly sázet rostliny; nebo je důležité, aby hezky mluvily, malovaly, sportovaly, chodily včas spát...cokoliv. Cokoliv, co se tobě může zdát jako hloupost a jemu jako zásádní věc pro život.
    Záleží také na životních cílech a zaměření rodiny, nástroje jsou pak různé a zcela jistě nebudou obecně platné apřijatelné pro všechny. Nastavení je individuální.
    Snaha určit, co je, nebo spíš vymezení se "co není" (co já nejsem) 100% mi přijde stejně marná, jako určit, co je to "slušný" nebo "normální" člověk.
    Výchova, stejně jako kterákoliv jiná lidská činnost, je obrovský souhrn drobných i větších aktivit prováděných v různé kvalitě, na škále od-do, a nelze určit, které všechny aktivity jsou třeba udělat a které vynechat, aby byla výchova 100%.

    OdpovědětVymazat

Každý váš komentář mě těší. Diskutujme :)