Prohledat tento blog

Počet zobrazení stránky

16. 10. 2012

Nobody is perfect

Víte, na to, jak jsem stará a že jsem ve svém oboru promovala s červeným diplomem, mnoha věcem nerozumím a ještě víc jich nechápu. Začněme třeba matematikou. Jedničku na gymplu jsem v tomto předmětu měla fakt vydřenou a když mi dáte nějaký příklad ze druháku, zaručeně pohořím. Vlastně bych pohořela již na základce s pohybovými rovnicemi. Brrr, ještě nyní se třesu, když někde čtu, že se dva vlaky proti sobě pohybují nějakou rychlostí.

Nejdou mi ruční práce, Nepletu, neháčkuju, nevyšívám. Třesou se mi ruce a naposledy jsem měla jehlu a niť v ruce, když jsem jako desetiletá povinně vyšívala kanavu a dělala z ní dečku pro maminku. Byla žlutá, takže se na ní krásně vyjímaly všechny mé nedokonalé stehy.

Neumím zpívat. Toto tvrzení v žádném případě neberte jako falešnou skromnost, já prostě neumím zpívat vůbec. Když ze mě vyjde nějaká nota, je zaručeně vždy falešná. Já to jednoduše neslyším a nepoznám, co ladí a co je naprosto mimo. Nebylo mi v tomto směru dáno. Přesto strašně ráda poslouchám různé písničky a pokud znám text, otvírám pusu, aniž by ze mě vyšel jediný hlásek.

Neumím vařit, protože vařím teprve krátce, lehce se mohu označit za kuchařskou novicku. Ano, je mi 35, ale přesto vařím asi tak 2 roky. Moje kuchařská historie je jedině směšná, jinak to nazvat ani nemohu. Mamka mě k vaření nikdy nevedla, takže základy mi chybí. Když jsem měla svoji první vážnou známost a  byla zamilovaná až po uši, řekla jsem si, že svému milému budu pravidelně vařit. V 17 to znameno každou středu večer jedno jídlo. Pomáhala mě s tím babička a já vždy nějak uplácala jídlo typu smažák, vaječná omeleta. Vydrželo mi to asi tak 2 měsíce, tedy celkem 8 jídel. Mých prvních 8 jídel v životě. A pak mě to přestalo bavit (jak vaření, tak onen vztah). A já jen zajásala. nemusela jsem opět vařit, protože jsem zas neměla komu. Fakt jsme se radovala. Dalším frajerům jsem už raději nevařila, i když jsem do nich byla stejně zamilovaná. Myslím, že v žádném mém vztahu láska žaludkem opravdu neprocházela, protože v takovém případě bych se nikdy nedostala dál než k první puse. Když jsem začala chodit do práce a nějak se očekávalo, že dospěju a začnu být skutečnou ženou, měla jsem opět vyhráno. Učila jsem totiž na hotelové škole, takže večeře za mě vařili naši studenti a já domů nosila naplněné jídlonosiče. Dobroty stačilo vždy jen ohřát a chutná večeře byla na stole. Pak jsem otěhotněla. To jsem na jidlo neměla ani pomyšlení, takže se ode mně naštěstí neočekávalo naprosto nic. Ke konci jsem už nějaký ten žvanec byla schopná pozřít, takže jsme chodili denně na jídlo do restaurace. Jo, to byly časy... S příchodem dítěte se změnilo vše, naštěstí v oblasti očekávání mých kulinářských výkonů zůstalo vše při starém. Neměla jsem čas na vaření, protože mi dítě nedalo ani 5 minut volna. Nespal, brečel, jedl a opět dokola. V sedm večer jsem padla hotová do postele, abych mohla v deset, jednu, tři a pět zase vstát  a nakrmit ho. Můj celý svět se točil jen kolem mlíka. V tomto směru jsem dokázala malého hladovce nasytit dokonale. Na toho velkého vedle sebe jsem bohužel zapomínala, ale v duchu jsem se utěšovala, že lednici snad umí v naší kuchyni najít každý a chleba se solí je přece tradiční pokrm, jímž uctíváme i ty nejvyšší z nejvyšších. No a pak jsem poznala Nuf. A ona prostě vařila. Ne, já se nestyděla, že ona to umí a já ne. Tak jednoduše se zastrašit fakt nenechám a  jsem poměrně odolná, pokud se jedná o ztrátu mého pohodlí. Nicméně slovo dalo slovo a nějak jsme se k tomu vaření dostaly. A od dob Nuf prostě vařím. Ano, všimli jste si všichni správně, za vše zlé u mě může jedině Nuf. Ne náhoda, osud, či moje neschopnost, jedině Nuf (doufám, že nemusím vyzdvihávat, že za to dobré si mohu jen a jen sama díky své vytrvalosti, píli a skvělé povaze a že zde Nuf nemá na ničem sebemenší zásluhu :). Asi mě za chvíli zabije, ale ven jsem s tím prostě musela. Takže nyní každý den v sedm, kdy se můj chlap vrací z práce, je na stole horká polévka, teplý chod a nějaký zákusek - buchty, poháry, jednohubky, druhá teplá večeře. Přestože jsem na sebe pyšná, na Řád zlaté vařečky to asi ještě stále není, takže jsem stále nohama pevně na zemi a  myslím, že se z ní ani nikdy neodlepím.

Moc dobře se neumím motivovat, protože fakt nemám silnou vůli. Už tolikrát jsem "hubla a cvičila", ale vždy to skončilo po pár týdnech, někdy to skončilo hned ten den, kdy jsem se ke zmíněnému kroku rozhodla (což asi není zrovna věc, čím bych se zde měla chlubit). Pro mě je termín nejlepší inspirace, takže poslední dobou se mi stává, že vše dělám na poslední chvíli pět minut předtím, než to má být hotové. Taková jsem ale fakt nikdy nebyla. Bývala jsem svědomitá, vše naplánováno a hotovo pomalu dřív, než mi byl nějaký úkol zadán. Tuto výraznou změnu přisuzuji věku a neskutečné lenosti, která se mi během posledních let pevně usídlila za krkem a nechce z něj seskočit a jít otravovat zas jiného nájemníka.

On by ten list věcí, v nichž opravdu nevynikám, mohl být daleko delší, než nyní je. Perfektní prostě nejsem a ani být nehodlám. Ráda spoléhám na pomoct svých blízkých, nehraju si na neohroženou ženu, která zvládne vše sama. A co vy, máte také svá slabá místa?

18 komentářů:

  1. Moc povedený článek. Ani já nejsem dokonalá a list mých nedokonalostí by byl asi podstatně delší :D
    Doufám, že se podobného článku dočkám(e) i od Nuf. Pokud ho už teda nenapsala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nuf ještě nic podobného nepsala, takže je to pro ni hozená rukavice. :)

      Vymazat
  2. wow, parádní, jste hvězdičky největšího kalibru ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. chech já bych toho našla! :D s matikou souhlasím! ale i s fyzikou třeba a takové ty věci na logické myšlení zkrátka nejsou pro mě :D
    věci dělám rozhodně na poslední chvíli! :D zajímavé ale je, že to vždycky dopadne lépe, než kdybych to dělala včas :D

    a mohla bych pokračovat :D

    OdpovědětVymazat
  4. Opět perfektní článek. Jak sama píšeš, strašně se mi líbí, jak si nehraješ na perfektní ženskou a bereš se s nadhledem. Docela jsem se u textu nasmála, vzpomněla jsem si jak kdysi jedna moje kamarádka neměla rodiče doma a pozvala si k sobě chlapce, leč navařit neuměla, tak nechala uvařit jinou kámošku a výtvor prezentovala jako svůj :D

    No, já jsem opačnej případ, moje první experimenty u plotny se datují až do doby, kdy můj věk tvořila jedna číslovka :)

    OdpovědětVymazat
  5. Přijde mi, že ty "neschopnosti" máme úplně stejné. Co se týče ruční práce, tak jsem jednou v životě ve škole udělala jehelníček. Neumím zpívat, jen otvírám pusu do textu, nerozeznám vlastně ani čistý a falešný tón, můžu ale s jistotou říct, že můj hlas je falešný vždycky. Můj kuchařský um začíná někde u vajec a instantních věcech, když se fakt hecnu, tak si namíchám salát. Takové palačinky jsou pro mě nepřekonatelná meta :D
    Když jsme někm jeli autem, tak můj otec, nadšený matematik, mi vždycky dával úlohy typu "když auto A vyjede tady touto rychlostí a B takovou, kdy se setkaj?" takže tyhle slovní úlohy z duše nesnáším. Taky nemám ráda ty kolik kopíčů je potřeba na vykopání nějaké jámy... protože se mi nelíbí slovo kopáč. Ale jinak matiku mám docela ráda :)
    Naopak mi vždycky šlo kreslení, ale několik let jsem se k tomu vůbec nedostala a dost mě to mrzí, protože takhle "zakrním"...
    Holt každej jsme nějakej, snad by mě mohl omluvit poměrně mlaďounký věk, ale ani s časem si nemyslím, že by přišlo nějaké zlepšení :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel mě už ani to mládí omlouvat nemůže... :)

      Vymazat
  6. Ježíš, co jsou to pohybové rovnice? Já matiku teda ee, sotva jsem prolezla. Zašít si teda něco dokážu, ale musí to být jednoduché. Ale radši to samozřejmě vozím mamince, páč má ty stehy rovně :D. S vařením to samé, ale už se občas o něco (jednoduchého) pokusím. Takže se k tomu snad pak dostanu časem, až bude manžel a děti. Zatím není třeba, sama si vařit sobě nebudu. Jinak za mě bych ještě přidala třeba kreslení, to je něco šílenýho u mě :D.

    OdpovědětVymazat
  7. No, zhodneme sa na matike a rucnych pracach. A este taka kuriozita, dodnes som sa nenaucila bicyklovat! :)

    OdpovědětVymazat
  8. super:-) ja spievam tak zle, ze ked si sama spievam niekde, pridu ku mne cudzi ludia a poprosia ma aby som prestala. A cvicenie, pche - vsetci mi tvrdia, ze sa od neho stanem po case zavisla. Chodim do posilky 3 roky a tesim sa, ked tam ist nemusim a nechyba mi to

    http://saschanitra.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  9. nikdo na světě není všeuměl. dokonalí ale jsme. já ji vidím v něčem jiném, než v tom, co všechno kdo umí nebo jak vypadá. každý jsme úplně jiný, odlišný - jedinečný. je jasné, že nemůžeme umět všechno, ale jsou věci, které umíme, která nám jdou a jiným ne. příště se zaměř spíše na své dovednosti a uvidíš, že ti to hned dodá pocit, že i přesto, že neumíš vařit nebo zpívat, i tak jsi dobrá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že jsi to myslela dobře a krásně jsi mě rozesmála. Já mám naštěstí dost velké sebevědomí, takže vím, že mnoho věcí fakt umím, ale právě díky zdravému sebevědomí mi nedělá problém sebekritika a klidně přiznám, že mi něco fakt nejde.

      Vymazat
  10. Mě se ten článek líbí, protože z něho vycházím jako skvělá hospodyňka - navíc umím zpívat!!!
    Ovšem jinak su docela nemožná a zjišťuju, že je to s věkem jen a jen horší... Neudělala bych přijímačky už nikam, občas se dokonce zamyslím nad pravopisem a co nespočítám pomocí trojčlenky, nespočítám nikdy. A co nás čeká za pár let???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cha, ano, trojčlena, moje záchrana. :)

      A samozřejmě jsi skvělá hospodyňka, moje slova byla samozřejmě myšlena jako pocta.

      Vymazat
  11. podarený článok :D o mojej lenivosti by som tiež vedela hovoriť... :D

    OdpovědětVymazat
  12. Já jsem divná. Vařím, protože jsem si myslela, že je to pro život nutné umět, tak jsem se to prostě naučila. Jako malá jsem neuměla zpívat a neměla jsem žádný hudební sluch, ale rodiče mě dali v pěti letech na housle, tak to ze mě nějak vymlátili - a dnes mám hudební sluch absolutní. Matematiku ze mě zase vymámila třídní na gymplu - tvrdošíjná matfyzačka. Měla jsem sice dvojky a trojky, ale počítala jsem jako bůh. I čtyřkaři tak počítali. No ale s tou vůlí - to máme stejné. Prostě ji nemám, vždycky se pro něco rozhodnu a po krátké době mě to začne štvát. Neumím s tím nic dělat :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si také myslím, že se jde většině věcem naučit, jen s tím sluchem nějak moc nesouhlasím, dle mého to se nacvičit moc nedá, já samozřejmě poznám, že někdo jiný zpívá falešně, ale u sebe to neslyším a naprosto jistě nikdy neuslyším.

      Vymazat
  13. Jéé, to je tak krásný článek :) Takoví krásně odpočinkoví :)

    OdpovědětVymazat

Každý váš komentář mě těší. Diskutujme :)