Prohledat tento blog

Počet zobrazení stránky

14. 12. 2011

Paris, je t'aime

Za tento post může Woody, klidně to na něj svedu a budu z obliga. Já ho vlastně nemám vůbec ráda, jeho tvorbu příliš nechápu, nelíbí se mi a nevyhledávám ji, spíše ji naprosto přehlížím. Někdy mám ale pocit, že je prostě povinnost mít rád jeho filmy, že vás to hned šoupne o třídu výš ve společenském žebříčku nebo alespoň ve spolku intelektuálů. Ale když já jsem celkově proti tomuto. Nestojím o to nikam šplhat (ve šplhu jsem nijak nevynikala, protože jsem měla těžkou zadnici, která mě vždy zákonitě táhla dolů),  nechci se zalíbit a dělat věci jen proto, že je to in, že se to má, nebo že budu v očích někoho vypadat chytřejší, hezčí, lepší. Jsem ráda svá. Nechci ze sebe dělat pseudointelektuála a raději na rovinu přiznám, že jeho díla ke mně nepromlouvají a nevidím se v nich, asi nejsem správná cílová skupina. Takže až se někdy potkáme a debata se stočí k Woodymu, tiše si sednu, usměju se na vás a ráda budu poslouchat. Třeba mi díky vám bude poodhaleno další životní mysterium.

Přesto vše, co jsem výše napsala, jsem asi před měsícem jeho novému filmu i tak pootevřela vrátka. Asi proto, že Půlnoc v Paříži prý není typický film Woodyho Allena, asi proto, že mám docela ráda Rachel McAdams a Owena Wilsona, také proto, že jsem se velmi těšila na literární postavy ve filmu, ale hlavně proto, že od tohoto léta miluju Paříž. V okruhu svých kamarádek jsem byla jedna z mála, která nikdy v Paříži nebyla. Jih Francie jsem si zamilovala a navštívila ho za svůj život celkem desetkrát, ale do města lásky mě to netáhlo. Kdysi dávno bych řekla, že je to proto, že jsem vedle sebe neměla toho správného člověka, se kterým bych toto města chtěla procházet. Ale jelikož jsem již 6 let vdaná, toto tvzení náhle dostává nějaké ty trhliny. Svého muže miluju a on je ten, se kterým by návštěva Paříže dávala smysl. On je také ten, který mi před pár měsici přichystal překvapení a naplánoval pro nás nezapomenutelnou Paříž.

Nebudu vám zde sepisovat, jaká místa musíte stoprocentně navštívit, protože většina z vás asi v Paříži byla dávno přede mnou, vše viděla a pokud ne, tak si vše nastudujete v průvodcích. Raději přidám pár fotek a popřeji šťastný virtuální let do metropole země galského kohouta.













Pokud už jste viděli vše, po čem jste toužili, bolí vás nohy a vy si nepřejete již nic jiného, než sednou zpět do letadla a zamířit domů, ještě chvilinku vydržte. Nemohu si pomoci, ale musím napsat, co s sebou určitě přibalit do příručního zavazadla z vašeho výletu. Jelikož jsme blog zaměřený převážně na kosmetiku, můj tip bude tedy zcela předvídatelný - začnu i skončím jídlem. :) Ladurée makronky (je to tak vůbec správně česky? asi ano, ale má vůbec cenu toto překládat? pochybuju, některé věci jsou prostě nejlepší takové, jaké původně jsou) jsou tím, co váš mlsný jazýček a žaludek nesmí minou. Kupte si krabičku pestrobarevných bochánků, které můj muž lakonicky nazývá "trochu lepší laskonkou", ale já v nich vidím pohlazení pro chuťové pohárky. Nevozte si domů rtěnku Chanel, kabelku Hermes ani lodičky od Louboutina, přestože to vše jsou typicky francouzské značky a jsou trvanlivé, ale co z toho, když si je mohu téměř všechny koupit i v Praze,  raději obětujte pár mincí a dovezte si pochoutku, která sice vydrží jen několik dnů, ale jíž se macaroons prodávané v Čechách nemohou rovnat. Až budete doma a vybalíte krabičku se svým potěšením, vyndejte z ní první barevný bochánek, dejte nohy na stůl, pustě si Půlnoc v Paříži a můžete společně s hlavním hrdinou začít snít svůj sen o zlatém věku. Bon apetite. 




7 komentářů:

  1. Hned bych si dala! Jak to chutná?

    OdpovědětVymazat
  2. Drahá, něco mezi pusinkou, laskonkou, piškotem s bílkovou polevou. :) Nej jsou pistáciové a vanilkové.

    OdpovědětVymazat
  3. Makronky absolutně zbožnuju, v Praze se dají koupit mimo jiné v http://www.paul-international.com/cz/splash-country.

    Mají je krásně štavnaté i ve velké velikosti a nejvíc miluju pistáciové a borůvkové!

    Jinak z Paříže po povinné Eiffelovce a Louvru ve kterém jsem si nehledě na narvaný sál ověřila, že Mona Lisa z vás opravdu nespustí zrak, jsem si nejvíc užila Disneyland :)

    OdpovědětVymazat
  4. Veru, macaroons u Paula znám, ale Ladurée jsou prostě nepřekonatelné. Což je tedy i ta neustálá fronta v obchodě na Champs Elysées. :)

    OdpovědětVymazat
  5. V Pařiži jsem byla jednou a byla jsem ještě blbá! Ale plánují tam jet ještě jednou a to už bude o ničem jiném!

    OdpovědětVymazat
  6. A jestli ještě nemáte dost vánočního pečení, upečte si je samy - viz třeba http://food4fun.sk/?food=1&id=145/ :-)

    Mě teda Paříž (pravda, před dávnými lety) nijak extra neokouzlila, mnohem nadšenější jsem byla z Londýna, ale podle mě strašně záleží, s kým tam člověk je :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Liduško, vše chce ten správný čas a toho správného člověka, se kterým onu události sdílet. Věřím, že další návštěva Paříže bude super.

    Hani,já mám naopak nijaký pocit z Londýna, což bude asi dáno také tím, s kým jsem tam byla. :)

    OdpovědětVymazat

Každý váš komentář mě těší. Diskutujme :)