Prohledat tento blog

Počet zobrazení stránky

27. 11. 2011

Ta pravá

Znáte tu pravou od Mattela? Taky se vám jen při vyslovení jejího jména ježí všechny chlupy všude po těle? Tak to bychom před desítkou let asi nebyli kamarádi.

Barbie nikdy nebyl můj idol. Jasně, měla jsem asi 4 panenky a v tom správném věku si s nimi hrála. Tehdy u nás nebyly zrovna k dostání, takže ji sehnat byl výkon nadlidský a podle toho byla nadpozemská radost holčiček, když ji našly pod stromečkem. Takže i já se radovala, ale nakonec panenky odložila a sedal na ně prach. Na VŠ jsem se najednou ale dostala do pozice Barbie. Nevím proč, nikdy jsem v ní na SŠ nebyla. Nikdy jsem nenosila růžovou, nebyla zmalovaná, vyzáblá s umělými vnady a dokonalým outfitem v každém ohledu. Ale jakmile jsem otevřela dveře naší univerzity, najednou se ze mě zcela nechtěně a neplánovaně stala Pravá blodnýna. Jenže já jí zprvu být nechtěla. Na imatrikulační projev si mě nevybrali, abych řečnila, ale proto, abych dělala řečníkovi ozdobu. Já byla tak naštvaná (dnes by mi srdce zaplesalo, ale dnes by si mě nikdo jako ozdobu již nevybral).  Tehdy to asi dělaly ty vlasy a moje výška, byla jsem nepřehlédnutelná, což jsem dodnes. Ne kvůli vizáží, opravdu si nedělám iluze, stojí nohama pevně na zemi, ale prostě jsem byla prostorově dobře rozpoznatelná. A tak jsem tu svoji roli přijala, tedy spíše to oslovení, prsa mám stále svoje, hubená fakt nejsem a nikdy jsem ani nebyla. Ale vlastně to byla docela legrace. Jako Barbíe jsem nastoupila do práce, nosila růžové kostýmky, vysoké podpatky a mini (a v nich tehdy ještě jako laňka nebřezí běhala několik pater točitých schodů sem a tam několikrát denně a snažila se vší silou nevrávorat a vypadat alespoň trochu důstojně), jako Barbie mě poznal i můj chlap a jako Barbie jsem se nakonec i vdávala.


Naštěstí se to vše včas zlomilo, protože bych nerada jako Barbie vodila svá vnoučata do školky, nebyl by to asi zrovna hezký pohled. Všechnu růžovou, která se mi za ta léta v šatníku nehromadila, jsem poslala do světa, nicméně pár kousků zbylo. Ani ne jako milá vzpomínka, ale jako dokonalé memento, vztyčený prst s varovným pohybem říkající hlasem mého syna: "Tytyty, mami".



Tohle jsou poslední kousky růžové, které nyní v šatníku mám. Asi se jich nevzdám, vlastně je mám hodně ráda, protože jsem všechny nakoupila v době, kdy byla Barbie dávno pohřbená a místo ní do zrcadla koukala strhaná tvář matky, manželky a hospodyně v jednom. Růžová v tom správném poměru a tonu prý llichotí obličeji, alespoň to kdysi říkala při pohledu na tuto fotku Nuf, tak na tom jistě něco bude.



13 komentářů:

  1. krasna princezna, ziadna barbina :) ale posobiva, fakt
    a ano, ruzova ti pristane, zmakci crty, rozziari plet
    bohuzial, ja som typ pehatej snehulienky, absolutne studeny typ, v ruzovej vyzeram, u nas hovorime - citlive povahy nech mi odpustia - ako vybluta kapusta.
    a mozem sa nieco opytat- krasne narabas s jazykom a slovami, nie si ucitelka ceskeho jazyka?
    amaterka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi si jistá? Sněhurky pihaté nebývají a růžová jim sluší. Tahle určitě, vnímám ji jako dost studenou barvu, hlavně ty šaty mají překrásně řvavý studený odstín. :-)

      Vymazat
  2. Růžová je chudák barva, kdekdo na ni plive. Ve správném odstínu sluší všem. A tobě sluší dokonce moc. Bárbíno :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jééé, ty ses vdávala v růžové! To je krásné a originální, moc ti to slušelo! Celkově ti sluší, Hanička má pravdu. Já ji dřív nosila taky hodně, tak 5 let zpět jsem měla skoro všechna letní trička růžová. Teď už jsem to omezila, ale třeba fuchsiové skoro nikdy neodolám :-)

    OdpovědětVymazat
  4. To byl milý článek. Ale ta svatební fotka :DD

    OdpovědětVymazat
  5. Pavlínko, už jsem ti to kdysi psala a dnes to musím zopakovat. Vypadáš, jak princezna. :o)
    Svatební šaty jsou na mě moc slaďoučké, ale slušelo ti to. ;) Já zase na růžovou nikdy nebyla, vlastně jediné co je v mém šatníku růžové je šála (mmch. od tebe) a myslím, že to tak i zůstane. I když nikdy neříkej nikdy. :D
    PS: Články se mi pořád nezobrazují, ale problém je někde u mě, páč jsem přestala sledovat jeden blog a ono to nějak nefakčí. Furt se mi zobrazuje. :D

    OdpovědětVymazat
  6. neber to zle, ale růžové šaty jsou teda pěknej úlet. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Amaterko, děkuju. Sněhurkovský typ je sám o sobě velmi jemný a ženský, takže už ani netřeba růžovky. A ano, i když to mnohdy nevypadá, jsem učitelka češtiny.

    Drahá, však nebýt tebe, tak by toto ani nevzniklo.

    Peťulko, vidíš, mně třeba fuchsiová nesluší a přesto se mi líbí víc než jemné odstíny růžové.

    Veru, :) Díky

    Verunko, také děkuju. Tak snad brzy vyřešíš problém a bude vše šlapat, jak má.

    Jájo, rozhodně to neberu zle, na to jsem dostatečně sebevědomá, proto jdu také v klidu s kží na trh. Navíc nejsem zrovna stádní typ a nerada chodím poslušně jak kravička za zvonečkem podle předem daných pravidel. Takže pokud je to úlet, tak jen dobře, přesně to splnilo svůj účel. :)

    OdpovědětVymazat
  8. WOW Pavlinko, tak já jsem sedla na zadek, lapám po dechu a říkam si, že tvůj manžel má úžasnou ženu, a to nejenom kvůli těm krásným šatům. Jsi kouzelná, originální a fakt ti to sluší, to už je co říct, když to vypouští ženská...

    OdpovědětVymazat
  9. Pro růžovou mám velice slabost... a ty šaty nemají chybu! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Bubísku, moc děkuju, tvá slova vždy působí jak balzám na bolavou duši. Jsi zlato.

    Bebe, díky moc.

    OdpovědětVymazat
  11. tak som trafila :) ale moj druhy tajny tip bol prekladatelka, ale tu tipujem na tvoju kolegynku
    amaterka

    OdpovědětVymazat
  12. Amatérko, jsi opravdu dobrá, protože ani s tou překladatelkou u mě nejsi tak úplně vedle. :)

    OdpovědětVymazat

Každý váš komentář mě těší. Diskutujme :)